Méďa včera ve městě,
zabil dítě nevěstě.
Nevěsta se nasrala,
méďovi do držky dala.
On si to však líbit nenechal,
na pomstu svou dlouho nečekal.
Vzal samopal, začal střílet,
nevěsta z toho začala šílet.
Nové šatičky měla od krve,
ujela odsud radši na kole.
Ale pak se vybourala,
na to vzpomínala až do jara.
Pak byla v klidu - až do té chvíle,
kdy se učila o gravitační síle.
Nevěděla, co to znamená,
byla z toho chudák zmatená.
Vzpomněla si na méďu,
jak s ním chodila na Flédu.
To dítě totiž bylo jeho,
třeba by mu říkalo dědo.
Bylo mu totiž přes padesát,
a táhlo už mu na šedesát.
Nebyl ale impotentní,
kupovat pořád chodil papír toaletní.
Jí to pořád vrtalo hlavou
a hledala příčinu pravou.
Asi měl střevní potíže,
chtěl zažít pocit beztíže.
Co si má teď počít ona,
měla si vzít radši slona.
Ale to by dítě neměla -
do děcáku by si zajela.
A co s tou gravitační sílou,
pojede za méďou s Lídou.
Třeba jí to vysvětlí,
jede za ním do jeslí.
Jsou to jesle pro starouše,
každý tam svou protézou kouše.
Tohle je taky ze dneška, my jsme se s Jančou v zemplu šíleně nudili, tak jsme na střídačku vymýšlely každá dva řádky:)
Poslední komentáře
05.06.2007 19:59:12:11.03.2007 10:33:41: :DD Haluz!!! Fakt bomba!!! Jak něco takového můžete vymyslet??? To mě fakt pobavilo!!! Super!!! Šup ...